Telemarková setkání na Martinských Holích

Jako telemarkový kojenec, který nasával své první telemateřské mléko na svazích Skalistých hor, jsem se po návratu do Evropy rozhlížel co se tady vlastně v oblasti telemarku děje. V Čechách a na Moravě se v té době vyskytovalo pouze pár ojedinělých exotů a snad jediná větší komunita fungovala v Krkonoších.
Tady v Brně jsi o telemarkistu nezavadil. Trochu jiné to bylo na Slovensku, kde docela dobře fungovala skupinka kolem Petera Kollára a Petra Ghándí Novotného. Tito nadšenci pořádali telemarková setkání ve středisku Martinské Hole. Okamžitě jsem zavětřil, že tady to bude to pravé. Ubytování přímo na svahu, téměř rodinný charakter akce, prostě to pravé setkání freeheelerů.

Cesta

Po sedmi hodinovém kodrcání vlakem z Brna, jsem rozespalý dorazil na kraj Martina k letité jednosedačce, která spojuje město s lyžařským střediskem (dnes mimo provoz, ale plánuje se obnova), a pídil se po cenách jízdného na této prehistorické atrakci. „Podnikatelé“ s cenou nezklamali a když jsem zjistil, že za přepravu batohu si účtují skoro tolik, co za osobu bylo rozhodnuto. Všude kolem dost sněhu, nasadit tulení pásy a šupky pěšky nahoru. Po tříhodinové procházce jsem s blížícím se soumrakem dorazil na chatu Martinské Hole, kde mě nadšeně přivítal chatár (dostal peníze) a slovenští organizátoři (ti taky dostali peníze, ale víc měli radost z nové tváře). Na pokoji jsem se pak sešel se Slovákem, Angličanem a Novozélanďanem, takže vskutku mezinárodní setkání.

Martinské Hole

Martiské Hole jsou malé středisko v Malé Fatře, nic pro žrouty kilometrů sjezdovek, pár starých tatrapom evokuje vzpomínky na staré dobré časy, včetně „ochoty“ vlekařů, profil sjezdovek je přijatelný, ale nijak extrémní, fronty v lednu minimální a cena pernamentky byla v té době příjemná. A jsou dvě veliká plus – absence umělého zasněžování znamená, že se jezdí na 100% přírodním sněhu (tedy pokud je, ale to, že nenapadl se mi za těch několik let co tam jezdím stalo jen jednou) a druhé plus je, že se dá báječně pojezdit i mimo sjezdovku (ten kdo byl na freeridu v Alpách, asi ohrne nos, ale na této akci jde hlavně o atmosféru).

Telemarkpárty

Setkání obvykle trvá tři až čtyři dny, přičemž první dva jsou spíše neoficiální a samoorganizační. To pravé vypuká o víkendu. Sobota je ve znamení telezávodu s překážkovou či slalomovou dráhou, vždy s nějakým překvapením. Jednou je to umělá mulda se záludným profilem, jindy výběh do kopce, zdolávání stolu napříč i s lyžemi na nohou či anulování všech časů ze slalomu, protože bylo tak hnusně, že zatuhlo i měřící zařízení. Prostě pravá telemarková pohodička, kde nejde o výsledky, ale o zábavu.
Během ježdění a „závodění“ je i dostatek času okouknout kdo na čem jezdí i jak jezdí. Potkáš tady úplné začátečníky, nadšence s výbavou, na které by telemarkista zhýčkaný moderní výstrojí stěží udělal oblouk – kožené botky, úzké lyže s absencí jakéhokoliv vykrojení a vázání silně připomínající turistické běžkové – pak jsou tu ovšem i tací, kteří vlastní velmi kvalitní nádobíčko a také to na něm jak se patří ovládají. V průběhu let se samozřejmě hranice posouvá k moderní výbavě. Pro začátečníky tedy jedinečná příležitost okouknout techniku a pozeptat se na technické finesy jízdy v pokleku, pro zkušené porovnat si vlastní umění s ostatními.
Sobotní podvečer je ve znamení gril párty u občerstvovny na svahu. Svařáček a rum s čajem tečou proudem a skupinky známých probírají nejčerstvější telezážitky. Večer pak vypukne v místním baru bujará zábava. K tanci a poslechu hraje vynikající skupina „Šerpa band“, netradiční soubor nástrojů – bicí, akordeon, saxofon, tuba a trubka (možná jsem na něco zapomněl) nezná hranice hudebních stylů a opravdu válí. Telemarkisti se s přibývajícím časem a množstvím spotřebovaného alkoholu pořádně rozjíždějí. Tradiční kulturní vložkou je divadelní scénka, vždy na telemarkové téma.

Brzo po ránu pak člověk moc telemarkistů na svahu nepotká, přece jenom je tento sport poněkud náročnější na rovnováhu, které se řadě borců po nočním tahu nedostává. Nedělní dopoledne je ve znamení návratu do historie aneb Krakonoš a lyžníci po slovensku. Dámy v kloboucích a dlouhých sukních, pánové v pumpkách a slušivých svetrech na nohou kožené botky a starobylá dřevěná prkýnka, prostě radost pohledět. Pod odborným vedením celá společnost zahajuje den protahovacími prostocviky k posílení ducha i těla a pak sjíždí kopec v rozmanitých formacích a pozicích. Jest možno viděti jízdu ve dvojicích či trojicích, s jednou holí či dvěma bambuskami, jízdu v hadu doplněnou o efektní prvky vysoké školy telemarku. Prostě radost pohledět na ten telemarkový národ.

Za těch několik ročníku, kterých jsem se zúčastnil, mě tato akce ještě nezklamala a proto neváhejte a dorazte,, stojí to za to. Navíc středisko prochází výraznou modernizací – nová šestisedačka, systém umělého zasněžování a chystaná obnova lanovky z Martina – a tak je možné, že se i trochu vytratí již zmíněná rodinná atmosféra celého střediska. Uvidíme. A doufám, že setkání přežije i tuto změnu.

Skol! Robul

www.telemark.szm.sk
www.martinky.com

PS: Ve dnech 23. – 25.1. 2009 se uskutečnila jubilejní desátá telemarkpárty. Počasí opět nezklamalo: v pátek obleva mlha, přes noc zatuhlo a v sobotu pro změnu mlha, ale neděle se vydařila, bylo vidět. Počasí donutilo organizátory k malým úpravám programu, ale stěžejní večerní párty jsou naštěstí na počasí nezávislé. Prostě paráda jako vždy.

foto: Lubor	foto: Lubor	foto: Lubor
foto: Lubor	foto: Lubor	foto: Lubor

nahoru,

© all rights reserved

sponsor: tvorba-webu.cz  |  created by Breezy New Media